Umělci dětem - jedinečná pražská hřiště

Stádo zvířat v Letenských sadech od Alexandry Koláčkové
Stádo zvířat v Letenských sadech od Alexandry Koláčkové
Díla umělců nemusí být vystavena jen v galeriích, někdy můžou sloužit i dětem. Můžeme je najít i na ulicích, v parcích a dalších veřejných prostranstvích. My jsme pro vás vybrali několik dětských hřišť, na kterých se podíleli sochaři a výtvarníci.

Sputnik Zdeňka Němečka (Park Stromovka, Praha 7)

Sputnik měl úspěch i na výstavě Století dítěte v New Yorku. Rudolf Břínek u fotografie ze své zahrady na Babě

Pamatujete si legendární prolézačku Sputnik ze Stromovky? Obrovská betonová koule inspirovaná sovětskou družicí z dílny sochaře Zdeňka Němečka. Z jedné strany dlouhé schůdky, z druhé skluzavka. Součást dětství mnoha Pražanů už dnes ve Stromovce bohužel neuvidíte. Dávno neodpovídá normám Evropské unie a na veřejných místech tedy být nesmí. Prolézačka nakonec skončila u sběratele umění Rudolfa Břínka: "Přemýšleli, co se skluzavkou, že ji tam takhle nemůžou nechat. A já jsem se nabídl, že bych si ji odvezl na zahradu na Babu. Tam stojí dodneška a od té doby jsem ji restauroval. Je to nádherná vzpomínka, která musí být zachována, nejen jako prolézačka, ale svým způsobem socha."

Betonové prolézačky Olbrama Zoubka (Letná, Praha 7)

Hřiště na okraji parku Stromovka v ulici Nad Královskou oborou je výjimečné tím, že vzniklo podle návrhu sochaře Olbrama Zoubka. Originální betonové prolézačky vytvořil v 60. letech. "Zoubkovy prolézačky, to byl samozřejmě hit. My jsme si tam chodili každý den hrát," vzpomíná historik architektury Zdeněk Lukeš. V posledních letech už hřiště nebylo v dobrém stavu a některé části tam dokonce chyběly. "Pamatuji se, že tam byly čtyři šplhací tyče a také jedna z těch prolézaček později zmizela, protože byla poškozena." Momentálně se hřiště rekonstruuje, aby mohlo dále sloužit dětem.

Free Mozaik při práci ve své dílně ve Vršovicích. Zleva Jan Lukeš, Tereza Podová, Jan Pancíř

Velkoformátové mozaiky Free Mozaik (Heroldovy sady, Praha 10)

Hřiště v Heroldových sadech v Praze 10 zkrášlují dvě velkoformátové mozaiky. Na svědomí je má seskupení Free Mozaik, jehož členy jsou Tereza Podová, Jan Pancíř a Jan Lukeš. Vybrali motiv podmořského světa a stromu života. "Zadání bylo, že jedna plocha by měla být především pro děti, druhá menší pro rodiče. Když jsme přemýšleli, tak jsme si tam dokázali představit akvárko. A druhý motiv, to jsme se inspirovali Gustavem Klimtem Strom života, to je takové vděčné téma," vysvětluje Jan Pancíř. Mozaiky vytvářejí mladí umělci ve svém volném čase a zdobí s nimi Prahu i na jiných místech. "Víceméně všechny ty mozaiky vznikaly, aby pobavily děti i dospělé," dodává Jan Lukeš.

Zahrada Bubec (Řeporyje, Praha 13)

Bývalá skladová hala v Řeporyjích se v roce 2000 proměnila v umělecké Studio Bubec. Postupně přibyla i komunitní zahrada a dětské centrum. "Ta zahrada je vlastně takovým propojením dětského hřiště, komunitní zahrady a sochařského parku. Umisťujeme tady dlouhodobé instalace a sochy. Jsme otevření tomu, aby je děti používaly jakýmkoliv způsobem, kromě ničení. Mohou po tom lézt, dotýkat se, užívat si je," popisuje jeden ze zakladatelů studia sochař Čestmír Suška. Najdete zde spoustu zajímavých věcí - dřevěné prolézačky a klubko hadů, gramofon z doby kamenné, rozhlednu nebo třeba knihovnu Václava Havla pro jednoho čtenáře.

Les plný zvuků Lukáše Gavlovského (Botanická zahrada, Praha 8)

Lukáš Gavlovský u svého naslouchadla z akátu

V Botanické zahradě se můžete zaposlouchat do zvuků dřeva a kamenů. Výtvarník Lukáš Gavlovský dal dětem i dospělým možnost rozeznít kamenný nástroj lithofon, vnímat okolní svět naslouchadlem z akátu, dorozumívat se přes zvukovod, uvelebit se uvnitř jasanu nebo si třeba zahrát na dřevěný xylofon. "Vždycky je to takový experiment. Dostanu nějaké zadání, tohle byl Les plný zvuků, tak jsem se snažil vytvořit xylofon, který bude co nejvíc z prostředí lesa. Takže tady je smrk, který je rozřezaný na několik částí a vytváří stupnici. Vedle jsou zase akátové destičky, které jsou mnohem tvrdší a mají vyšší zvuk," přibližuje autor.

Keramické sochy Alexandry Koláčkové (Praha 7, Praha 13)

Obří plastiky zvířat, masek nebo postav děti milují. Tvoří dominantu hned několika pražských hřišť. Sochy mámy a táty hlídají hřiště v Praze 13, ve stejné lokalitě najdete i hravé zídky a masky. V Letenských sadech a ve Stromovce se potom prohání stádo zvířat. Velké rozměry a barevnost jsou společným ukazatelem všech. Neplní ovšem jen estetickou funkci, děti po nich často lezou a zapojují je do svých her. "Keramika má plusy v tom, že vypadá pořád dobře. A nevýhody v tom, že ta technologie je opravdu pracná, složitá a nedá se to odbýt. Jde o tu betonovou skořepinu, která je v tom. Ta plastika musí být nezničitelná. A hlína musí být šamotová mrazuvzdorná, která se potom dekoruje barevnými glazurami," uvádí autorka Alexandra Koláčková.

Historický vláček Český lvíček (Slovanský ostrov, Praha 1)

Hřiště na Slovanském ostrově má kromě krásné polohy v centru města a výhledu na Vltavu ještě jeden bonus - historický vláček. "Vzhled vychází z dobové rytiny, která zachycuje parovůz Český lev. První parovůz, který byl vyrobený u nás, jak jezdí na Slovanském ostrově. A tato rytina byla základem pro výrobu dětského vláčku Český lvíček, který odkazuje k této historické události. Funkční model má ručně rozklepávané nýty, dřevěné obložení vagónků a je zmenšeninou té původní soupravy," popisuje jeho provozovatel Jakub Vaculín. Vláček má kapacitu 12 dětí a je v provozu od jara do podzimu.

Odvysílané díly seiálu o pražškých hřištích si můžete poslechnout v našem archivu.

Táta a máma hlídají hřiště v Praze 13