Turistický magnet i symbol kultury Aboridžinců. Australská hora Uluru je místo s magickou energií
Hora Uluru je turistickým symbolem Austrálie, ale zejména podstatnou součástí historie Aboridžinců. Červenooranžový monolit leží uprostřed australského kontinentu, pět hodin jízdy autem od nejbližšího města. Přesto k němu denně zamíří stovky turistů, ale také školní výpravy.
Jdu po oranžové až červené půdě a přede mnou už se tyčí rudě zbarvená hora Uluru, kterou jsem z auta viděl na desítky kilometrů. Kolem totiž nic není, jenom keře a tráva. Nejbližší město Alice Springs je vzdálené asi pět hodin jízdy autem.
Na to, že je skála skoro na každé pohlednici z Austrálie, tu není zase tolik turistů. Možná je to kvůli tomu, že je na zdejší poměry zima, a navíc prší a fouká. Pár turistů tu ale přece jenom je:
„Chci svojí ženě ukázat rudý střed Austrálie. Chtěli jsme jet ještě do pouště Simpson, ale kvůli dešťům jsou cesty uzavřené. Přijeli jsme autem ze Sydney, je to skoro tři tisíce kilometrů, víc jak třicet hodin cesty. Je to dlouhá cesta, ale užíváme si to! Je to speciální místo,“ říká mi Pram ze Sydney.
Skála jako dědictví
Speciální místo je Uluru i pro kmen Anangů, pro které byla skála domovem po 30 tisíc let. Ananguové věří, že rudě zbarvenou skálu uprostřed australského kontinentu vytvořili jejich předci a oni jako jejich potomci zodpovídají za její ochranu.
Po naléhání místních komunit proto australská vláda před čtyřmi lety turistům zakázala lézt nahoru.
Čtěte také
„Respektuji rozhodnutí místní komunity, která nechce, aby se na Uluru lezlo. Ale bylo by dobré se podívat na krajinu kolem z vrchu,“ připouští Pram. Kdyby mohl, vylezl by prý nahoru hned.
Podle Jenany z Dánska je zákaz vstupu v pořádku: „Uluru patří původním obyvatelům, je to jejich země, proto si myslím, že australská vláda rozhodla dobře, když zakázala turistům vstup na horu.“
Kolem dokola
Místo zdolávání skály se turisti můžou projít po naučné stezce, která vede po úpatí hory Uluru a měří asi deset kilometrů. Po cestě je i několik vodopádů a jezírek. U jednoho z nich narážím na skupinku školáků, kteří tiše stojí a poslouchají zvuky přírody.
„Průvodce nám řekl, ať si jenom tiše stoupneme a přemýšlíme, proč jsme tady, co si z toho chceme vzít. Věřím, že to může být pro moje žáky poučné…“ vysvětluje učitelka Marie ze Sydney.
Historie původních národů je v Austrálii velké téma a po cestě potkávám mnoho školních výprav. Marie je tu s třídou dvaceti dětí. „Cestujeme po místech, která jsou spjatá s původními obyvateli. Chceme, aby se děti něco dozvěděly o historii Aboridžinců a své země,“ říká Marie.
Energie tohoto místa ji překvapila: „Je to větší a barevnější, než jsem čekala. Plné pokoje.“
Další turisty provádí přímo jeden z Aboridžinců a přibližuje jim bohatou historii místa. „Uluru vzniklo asi před 300 miliony let. Od země k nejvyššímu bodu hora měří 348 metrů. Co ale vidíme, je jenom kousek. Pod zemí totiž skála zasahuje až šest kilometrů hluboko,“ doplňuje.
Hora v plamenech
S průvodcem stojíme v jedné z jeskyní, kterých je v rudé hoře ukrytých několik. V jeskyních Aboridžinci spali nebo se v nich ukrývali před deštěm. Zároveň ale sloužily jako jakési učebny.
Na stěnách jsou zachované kresby zvířat, rostliny nebo tančících lidí. Ananguové používali stěny jeskyně jako tabule, na které popelem nebo zvířecím tukem kreslili a předávali vědění z generace na generaci.
Turistům je ale Uluru známé hlavně pro krásné západy slunce. Dnes je však pod mrakem a průvodce se snaží návštěvníky, kteří i v rámci Austrálie cestovali tisíce kilometrů, povzbudit:
„Nejlepší západ slunce je ve dny jako dneska, kdy je zataženo a slunce je schované. Může ale nečekaně vykouknout a pak je skála tak neskutečně červená, že ani nevypadá opravdově.“
Paměť generací
I když to dnes se západem slunce nevypadá nadějně, turistům to náladu nekazí.
„Když tu stojíte, jste dojatí. Lidé se tu dokázali přizpůsobit prostředí a žít s ním v souladu. Je tu cítit zvláštní energie, když víte, že tahle skála byla pro lidi domovem,“ říká Alicia ze Španělska.
Domovem bylo Uluru pro Aboridžince ještě ve 30. letech 20. století, než je z jejich území vyhnali evropští Australani. Ti Uluru přejmenovali na Ayersovu skálu jako poctu premiérovi jižní Austrálie.
Teď už se sice skále opět říká Uluru a federální vláda území původním národům symbolicky vrátila, Ananguové už tu ale nežijí.
Související
-
Narušená krajina nebo nízká početnost druhů: požáry obnažují problémy, které měla Austrálie už dřív
Hostem Zuzany Burešové byl ředitel pražské Zoologické zahrady Miroslav Bobek. Mluvili spolu nejen o ničivých požárech v Austrálii a obrovské vlně solidarity.
-
Původní obyvatelé Austrálie se uznání v ústavě nedočkají. Pro reformu hlasovalo jen 43 procent voličů
Ke změně ústavy musí vládní návrh získat podporu více než 50 procent voličů celonárodně a také většiny voličů v nejméně čtyřech ze šesti australských států.
-
Austrálie nabídla klimatický azyl obyvatelům Tuvalu. To by v příštím století mělo skončit pod hladinou
Australský premiér Anthony Albanese dodal, že víza každý rok získá až 280 lidí. Canberra také slíbila, že investuje asi 17 milionů dolarů na adaptaci tuvalského pobřeží na klimatickou změnu.
