Turínské plátno a templářský řád

Italská historička Barbara Fraleová v deníku L'Osservatore Romano napsala, že vatikánské archívy obsahují dosud neznámé informace a vysvětlení jak osudu templářů, tak role plátna v dějinách řádu. Dosud se pouze z obžalovacích listin vědělo, že se templáři klaněli jakési "hlavě". Konkrétnější důkazy však neexistovaly, neboť jejich obřady byly tajné. Právě proto byli nejvyšší představitelé popraveni a řád zakázán. Historička nyní narazila na dokument, v němž mladý Francouz Arnaut Sabbatier líčí v roce 1287 templářskou iniciaci. Rytíři jej odvedli na tajné místo, kam měli přístup pouze oni. "Tam mi ukázali dlouhé plátno, na němž byla otištěna postava člověka. Řekli mi, abych se plátnu poklonil a třikrát políbil nohu této postavy," uvádí dokument.

Historikové upozorňují, že plátno bylo dlouhá staletí uchováváno složené, a proto panovalo mínění, že na plátně je vyobrazena pouze Ježíšova hlava. Této památce se také někdy říkalo Veraikon, což znamená pravá, věrná ikona. Právě uctívání jakési neznámé hlavy, stejně jako obvinění ze sodomie, byly hlavními body žaloby proti templářskému řádu, který byl na počátku 14. století rozprášen. Razie začaly v pátek 13. října 1307. Rytíři se nepostavili na odpor a bylo tak zatčeno na 5 000 rytířů včetně velmistra. Procesy trvaly sedm let, mnozí templáři byli upáleni a jiné čekalo doživotní vězení. Velmistr Jacques de Molay, preceptor Geoffroy de Charnay a dva další představení řádu ale v samém závěru odvolali veškerá přiznání a byli ještě týž den večer upáleni v centru Paříže.

"Teprve nyní je jasné, že řád setrvával v mezích ortodoxie a pravověrně uctíval Turínské plátno, žádnou modlu," píše L'Osservatore Romano. Hypotézu, že šlo právě o turínskou relikvii, vyslovil poprvé v roce 1978 britský historik Ian Wilson. Podoba Turínského plátna je známa veřejnosti teprve od roku 1898, kdy se jej poprvé podařilo vyfotografovat. Vatikán spekulace o pravosti plátna nekomentuje a prohlašuje, že je na každém věřícím, aby se sám rozhodl. Fraleová přepsala dějiny templářského řádu poprvé již před pěti lety, kdy v archívech objevila tzv. Chinonský pergamen, obsahující v závěru senzační objev - papežskou milost a úplné zrušení všech obvinění členů řádu z hereze. Klement V. v dokumentu připouští, že řádoví bratři se dopustili vážných hříchů, zbavuje je však obvinění z kacířství, čímž zanikají důvody pro potlačení řádu. Listina byla už od 17. století špatně založena, a proto se o ní nevědělo.