Tající ledovce zpívají svoji labutí píseň, tvrdí umělkyně. Proč by se píseň ledu měli naučit lidé?
Tající ledovce vydávají rozličné zvuky. Toto skučení, hučení a vrzání způsobované klimatickou změnou inspirovalo italskou umělkyni Saru Mainovou. Považuje je za speciální jazyk – za hudbu, kterou se mohou naučit i lidé. Uspořádala proto originální workshop v rámci belgického festivalu Týden zvuků, na který se vypravila i bruselská zpravodajka Zdeňka Trachtová.
„Zvuk, který jste právě slyšeli, vydává ledovec Adamello, což je největší ledovec v Itálii. A rychle taje,“ popisuje Sara Mainová.
V prosluněné místnosti třetího patra bruselského Muzea hudebních nástrojů se shromáždilo asi třicet různorodých lidí – Belgičané, cizinci, lidé všeho věku včetně několika dětí. A Sara rozdává instrukce.
Čtěte také
„Jsme dnes tady, abychom se naučili, jak zní tající led a voda. Přeložila jsem zvuk ledovců do jazyku zvukomalby, abychom si ho snadněji zapamatovali,“ vysvětluje.
Píseň tajícího ledu
Sářini pomocnice a pomocníci přinášejí papíry se záznamem třech různých písní ledu. V podstatě to je série citoslovcí jako tata tam, took taak tek tuff, sss… Jsou to zvukomalebná slova, které podle autorky nejlépe vystihují reálný zvuk ledovců.
Uprostřed místnosti visí síťový pytlík plný ledu a odkapává do misky pod ním. Představuje metaforu tajících ledovců. Lidé se rozdělují do tří skupin a každá z nich se učí svoji píseň.
„Já teď budu dirigent orchestru a budeme se snažit zpívat společně všechny tyto zvuky, které jste se právě naučili. Snažte se poslouchat sami sebe a zároveň poslouchejte ostatní...“ vybízí umělkyně. „Dívejte se na mě. Připraveni? OK.“
Mizející jazyk
„Máme tu naléhavý problém – globální oteplování. Vědci předpokládají, že kolem roku 2070 ledovec Adamello úplně zmizí. Já jsem jako básnířka začala pracovat s poetickou myšlenkou, že tyto zvuky jsou jazykem, který brzy vymizí. A my se tento jazyk můžeme naučit, pomocí umění a hry,“ vysvětluje Sara Mainová.
„Tihle lidé se dnes skutečně dostali s problémem do kontaktu. Možná o něm teď budou přemýšlet jinak,“ doufá.
Během workshopu vznikla nahrávka výsledné skladby. Sara je s výsledkem spokojená: „Jsou tu skvělí, otevření lidé. Byli velmi autentičtí a brali to vážně. To jako umělkyně velmi oceňuji. Slyšela jste, jak si lidé navzájem hráli a navzájem se poslouchali?“
Téma, které nejde ignorovat
Téma vody a ledu umělkyni Saru Mainovou fascinuje dlouhodobě. Kromě ledovců natáčí třeba také zvuky bruselských fontán.
Čtěte také
Ledovcový workshop si pochvaluje i jedna z účastnic, Italka Ludovica z alpského regionu Trentino: „Bylo to úžasné. Prostě zavřete oči, a posloucháte lidi kolem sebe. Opravdu to cítíte ve svém srdci, a v těle.“
„Toto téma je pro nás velmi citlivé. My klimatickou změnu cítíme, vidíme ji na našich horách, které se mění. Takže jsme rádi, že Sara toto téma přinesla sem do Bruselu, do blízkosti evropských institucí,“ věří ve smysl projektu.
Festival Týden zvuků se koná každoročně nejen v Bruselu, ale i v dalších belgických městech jako třeba ve valonském Charleroi nebo vlámských Antverpách. Je plný workshopů, diskuzí, koncertů a uměleckých instalací.
Související
-
Hrozí, že led bude odtávat ještě rychleji. Na Antarktidě to vědci sledují na několika frontách
V příštím století může podle vědců stoupnout hladina moří až o několik metrů. Hrozí totiž, že se rozpadnou takzvané šelfové ledovce u Antarktidy.
-
Tání ledovců se týká celé planety. Přispět k řešení může i český výzkum na Antarktidě
Devítičlenná česká výprava je na cestě na ledový kontinent, kde stráví téměř dva měsíce. Zaměří se na studium ledovců, permafrostu, sladkovodních systémů i mikroorganismů.
-
Stále teplejší moře zabíjí živočichy. Přibývají mrtvé zóny bez života
Teplé moře znamená méně kyslíku pro ryby. Na některých místech není prakticky žádný a počet mrtvých zón bez života se neustále zvyšuje.
