Švédské drancování Prahy: Ztráty, ze kterých se protočí oči
Dne 26. července 1648 mezi druhou a třetí hodinou ranní přes pobořené místo v hradební zdi za kapucínským klášterem na Loretánském náměstí pronikli Švédové do Prahy.
Předtím na blízkých baštách zlikvidovali ostrahu a pak se pod závojem tmy urychleně vydali k nedalekému Strahovu. Nic netušící strážní se u Strahovské brány zhroutili mrtví k zemi. Brána se otevřela a další seveřané se nahrnuli do města. Švédská soldateska bleskově obsadila Pražský hrad, Hradčany a Malou Stranu.
„Kudy do Prahy přesně vtrhnout poradil Švédům Arnošt Ottowalský,“ vypráví historik a spisovatel, popularizátor historie Martin Pitro, spoluautor knihy Průvodce třicetiletou válkou 1618–1648: České země na pokraji zkázy. „Ottowalský, bývalý císařský důstojník, který kvůli zranění vystoupil z armády v roce 1639, v sobě dusil zášť pro podle něj nedostatečné odškodnění za invaliditu. A proto nabídl své služby nepříteli. V Chebu se seznámil s generálem Königsmarckem a prozradil mu, jak se dostat za městské hradby. Za své služby obdržel závratnou sumu peněz a švédský šlechtický titul.
A tak se Švédové, díky jeho přičinění, dostali do Prahy. Okamžitě začali rabovat a drancovat. Vojenskému veliteli Prahy, hraběti Rudolfu Colloredovi-Waldsee, se podařilo na poslední chvíli v noční košili uprchnout loďkou do Podskalí. Jiní šlechtici takové štěstí neměli a museli se za obrovské sumy vykoupit. Švédové v Praze ukořistili víc než za celých 30 dlouhých válečných let. Podle odhadů toho seveřané v hlavním městě naloupili za 12 milionů zlatých! Vybrakovali strahovskou a rožmberskou knihovnu s mnoha cennými díly, totéž postihlo jezuitskou knihovnu u Svatého Mikuláše. Objevili poklad hraběte Šlika ve Strahovském klášteře, zabrali majetek hraběte Colloreda-Waldsee. Z Pražského hradu zabavili Švédové to, co ještě zůstalo z už probraných sbírek císaře Rudolfa II. I tak toho bylo stále dost.
Veškeré sochy, obrazy, porcelán, koberce, zbraně a další cennosti prohlásil Königsmarck za státní kořist a urychleně nechal lup odvézt na speciálních vorech po Vltavě a Labi do Hamburku. A odtud loděmi do Stockholmu. Byly to drahocenné předměty nezměrné hodnoty, mezi nimi třeba Codex gigas (Ďáblova bible) či Codex argenteus (Stříbrná bible).
Během švédského drancování na levém břehu Vltavy Pražané zformovali obranu Starého Města. Obrana se skládala mimo jiné z dobrovolnických oddílů studentů, pivovarníků, řezníků, šlechtických služebníků a posléze i ze šlechticů samotných, osob duchovního stavu, a dokonce i Židů. Obráncům se na Staroměstské mostecké věži podařilo spustit železnou mříž, tím Švédům odřízli cestu přes dnešní Karlův most. Švédové se pak ještě pokusili přebrodit Vltavu u Vyšehradu, ale v tom jim zabránili podolští voraři.
Obránci Prahy prokazovali při jednotlivých švédských útocích nezměrnou odvahu a hrdinství. Statečností proslul především jezuitský profesor páter Jiří Plachý, v jehož akademickém praporu bojoval i známý literát, historik a jezuitský kněz Bohuslav Balbín, který při obraně Staroměstské mostecké věže utrpěl vážné zranění. K dalším význačným postavám mezi obránci patřili také malíř Karel Škréta či sochař Jan Jiří Bendl. Praha s vypětím všech sil odolávala až do 31. října 1648, kdy přišla zpráva, že třicetiletá válka už před týdnem skončila podepsáním vestfálského míru.
První listopadový den se Švédové začali od pravého břehu stahovat a příměří mezi oběma stranami bylo stvrzeno podpisem na konci listopadu 1648. Město však švédské jednotky definitivně opustily až na podzim příštího roku. S generálem Wittenbergem se císařští velitelé rozloučili hostinou v Královské oboře. Tak se uzavřel velký a krvavý náboženský konflikt v Evropě. Konflikt, který v Praze defenestrací započal a v hlavním městě Českého království také skončil,“ říká historik Martin Pitro.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
