Švédské drancování Prahy: Ztráty, ze kterých se protočí oči

8. listopad 2018
Tam, kde se dnes zpívá, hraje a maluje, se bojovalo ještě po uzavření vestfálského míru

Dne 26. července 1648 mezi druhou a třetí hodinou ranní přes pobořené místo v hradební zdi za kapucínským klášterem na Loretánském náměstí pronikli Švédové do Prahy. 

Předtím na blízkých baštách zlikvidovali ostrahu a pak se pod závojem tmy urychleně vydali k nedalekému Strahovu. Nic netušící strážní se u Strahovské brány zhroutili mrtví k zemi. Brána se otevřela a další seveřané se nahrnuli do města. Švédská soldateska bleskově obsadila Pražský hrad, Hradčany a Malou Stranu.

Švédové rabovali také na Malé Straně

„Kudy do Prahy přesně vtrhnout poradil Švédům Arnošt Ottowalský,“ vypráví historik a spisovatel, popularizátor historie Martin Pitro, spoluautor knihy Průvodce třicetiletou válkou 1618–1648: České země na pokraji zkázy. „Ottowalský, bývalý císařský důstojník, který kvůli zranění vystoupil z armády v roce 1639, v sobě dusil zášť pro podle něj nedostatečné odškodnění za invaliditu. A proto nabídl své služby nepříteli. V Chebu se seznámil s generálem Königsmarckem a prozradil mu, jak se dostat za městské hradby. Za své služby obdržel závratnou sumu peněz a švédský šlechtický titul.

Obráncům se na Staroměstské mostecké věži podařilo spustit železnou mříž, tím Švédům odřízli cestu přes dnešní Karlův most

A tak se Švédové, díky jeho přičinění, dostali do Prahy. Okamžitě začali rabovat a drancovat. Vojenskému veliteli Prahy, hraběti Rudolfu Colloredovi-Waldsee, se podařilo na poslední chvíli v noční košili uprchnout loďkou do Podskalí. Jiní šlechtici takové štěstí neměli a museli se za obrovské sumy vykoupit. Švédové v Praze ukořistili víc než za celých 30 dlouhých válečných let. Podle odhadů toho seveřané v hlavním městě naloupili za 12 milionů zlatých! Vybrakovali strahovskou a rožmberskou knihovnu s mnoha cennými díly, totéž postihlo jezuitskou knihovnu u Svatého Mikuláše. Objevili poklad hraběte Šlika ve Strahovském klášteře, zabrali majetek hraběte Colloreda-Waldsee. Z Pražského hradu zabavili Švédové to, co ještě zůstalo z už probraných sbírek císaře Rudolfa II. I tak toho bylo stále dost.

Veškeré sochy, obrazy, porcelán, koberce, zbraně a další cennosti prohlásil Königsmarck za státní kořist a urychleně nechal lup odvézt na speciálních vorech po Vltavě a Labi do Hamburku. A odtud loděmi do Stockholmu. Byly to drahocenné předměty nezměrné hodnoty, mezi nimi třeba Codex gigas (Ďáblova bible) či Codex argenteus (Stříbrná bible).

Švédská soldateska bleskově obsadila Pražský hrad, Hradčany a Malou Stranu

Během švédského drancování na levém břehu Vltavy Pražané zformovali obranu Starého Města. Obrana se skládala mimo jiné z dobrovolnických oddílů studentů, pivovarníků, řezníků, šlechtických služebníků a posléze i ze šlechticů samotných, osob duchovního stavu, a dokonce i Židů. Obráncům se na Staroměstské mostecké věži podařilo spustit železnou mříž, tím Švédům odřízli cestu přes dnešní Karlův most. Švédové se pak ještě pokusili přebrodit Vltavu u Vyšehradu, ale v tom jim zabránili podolští voraři.

Obránci Prahy prokazovali při jednotlivých švédských útocích nezměrnou odvahu a hrdinství. Statečností proslul především jezuitský profesor páter Jiří Plachý, v jehož akademickém praporu bojoval i známý literát, historik a jezuitský kněz Bohuslav Balbín, který při obraně Staroměstské mostecké věže utrpěl vážné zranění. K dalším význačným postavám mezi obránci patřili také malíř Karel Škréta či sochař Jan Jiří Bendl. Praha s vypětím všech sil odolávala až do 31. října 1648, kdy přišla zpráva, že třicetiletá válka už před týdnem skončila podepsáním vestfálského míru.

Lup v hodnotě 12 milionů zlatých odvezli Švédové na speciálních vorech po Vltavě a Labi do Hamburku, pak loděmi do Stockholmu

První listopadový den se Švédové začali od pravého břehu stahovat a příměří mezi oběma stranami bylo stvrzeno podpisem na konci listopadu 1648. Město však švédské jednotky definitivně opustily až na podzim příštího roku. S generálem Wittenbergem se císařští velitelé rozloučili hostinou v Královské oboře. Tak se uzavřel velký a krvavý náboženský konflikt v Evropě. Konflikt, který v Praze defenestrací započal a v hlavním městě Českého království také skončil,“ říká historik Martin Pitro.