Stát byl lhostejný, vysvětluje slovenský podnikatel, proč založil vlastní muzeum komunismu

„Je to z úcty k mým rodičům. Byli to takzvaní kulaci, hospodařili a komunisté jim všechno sebrali. Byli jsme čtyři sourozenci a pro celou rodinu to byla těžká situace,“ vysvětluje svojí motivaci Pavol Hric, podnikatel v IT technologiích. Díky rodinné historii zná i řadu politických vězňů a kvůli nim muzeum založil.

Zakladatel Muzea obětí komunismu Pavol Hric|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

Třetím důvodem jsou politické poměry na Slovensku. „O potřebě založení podobného muzea se na Slovensku mluví dvacet let. Měli jsme tu i vládu, která to měla v usnesení. Ale když jsme viděli, že se nic neděje, tak jsme se do toho v rámci svých skromných možností pustili sami,“ říká muž, který do projektu investoval miliony.

Čtvrt milionu životů

Multimediální muzeum je umístěné v podzemních prostorách na Moyzesově ulici v širším centru města. Základem je dvacítka panelů, které popisují jednotlivá období a promítací sál, kde se kromě filmů a fotografií promítají také jména lidí odsouzených během komunismu. Je jich přes sedmdesát tisíc.

Mladý průvodce Martin pohotově dodává kontext: „S tím, že známý počet obětí je 253 530. Kdybychom chtěli vidět jména všech obětí, tak bychom se museli dívat dvanáct hodin.“ To se v Martinovi probouzí profesionální průvodce, který muzeem provádí především školní výpravy. „Už tudy prošly tisíce dětí,“ dodává.

Osvoboditelé?

Muzeum obětí komunismu stojí zhruba patnáct minut pěší chůze od Náměstí ospořadyvoboditelů. To zdobí srpy, kladiva a rudé hvězdy s ulámanými cípy. To je částečně práce místního výtvarníka a aktivisty Petera Kalmuse. „V roce 1968 tady Sověti postříleli řadu lidí, není důvod, aby tady zůstaly symboly komunismu, tvrdí.“

Za tuto snahu čelí několika trestním stíháním, ale je vytrvalý: „Tady je třeba napsáno Sláva ruským zbraním,“ ukazuje na málo čitelná, oškrábaná písmena v azbuce. „Dneska zabíjejí na Ukrajině,“ dodává nekompromisně.

Na oběti komunistického režimu v Československu se nesmí zapomínat, je přesvědčený zakladatel košického muzea Pavol Hric|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

Hlavou pokyvuje ideový zakladatel Muzea obětí komunismu šedesátník Peter Neuwirth, který v předlistopadových dobách patřil mezi odpůrce režimu. Je také autorem zatím neúspěšné petice za přejmenování Náměstí osvoboditelů na Legionářské náměstí.

„Osvobození od fašismu byl velký historický krok za účasti spojenců. Neznamenal ale příchod svobody. Naopak, byl to sovětský komunismus, který nastoupil na místo poraženého fašismu,“ vysvětluje dlouho a přesvědčivě.

Totalita v lidech stále rezonuje

Muzeum obětí komunismu vzniklo podle Neuwirtha tak trochu nenápadně: „Máme tu problém. Statistiky ukazují, že přes padesát procent lidí inklinuje ke komunistickým nebo fašistickým ideologiím. Proto pokračujeme v této práci. Muzeum vzniklo jako soukromé, a proto do toho nikdo nemohl zasahovat. Připravili jsme ho v tichosti a otevřeli před třemi lety.“

Zakladatel a majitel Muzea obětí komunismu Pavol Hric se obává, že ještě dlouho zůstane jeho muzeum na Slovensku jediné. „Jsme malé muzeum s velkým tématem a tohle téma by si zasloužilo mít muzeum aspoň na úrovní každého kraje. A samozřejmě i Národní muzeum by mělo takovou expozici vytvořit,“ nepochybuje.

V Bratislavě před pár lety chtělo zřídit podobné muzeum sdružení Nenápadní hrdinové. Skončilo to do ztracena. Stejně tak se ani náznakem zatím nikdo nepokusil zpracovat muzejní formou totalitní historii válečného Slovenského státu. Možná to bude i tím, že někteří obdivovatelé totalitních režimů sedí už pár let v poslaneckých lavicích slovenského parlamentu.