Staroměstská poprava: krvavá podívaná v režii kata Mydláře

Staroměstské náměstí
Staroměstské náměstí

Osmičkovéý výročí má letos i třicetiletá válka, která trvala od roku 1618 do roku 1648, a tak si letos připomínáme 400 let od jejího vypuknutí. Na počátku tohoto dlouhého konfliktu se v srdci Prahy, na Staroměstském náměstí, odehrála i pečlivě připravovaná akce, během níž přišlo o život 27 vybraných účastníků stavovského odboje proti habsburskému císaři Ferdinandovi II. Proto si za tento čin, nad kterým ustrnula celá Evropa, vysloužil přízvisko „Krvavý“.

„Na Staroměstském náměstí se v pět hodin ráno 21. června 1621 sešlo velké množství lidí. Monstrózní akce, poprava 27 českých pánů, rytířů a měšťanů, byla předem ohlášená." Vypráví historik a spisovatel Martin Pitro. Náměstí tak naplnili nejen přihlížející, ale i vojáci, kteří dohlíželi, aby nikdo nerušil krvavou podívanou v režii kata Mydláře a jeho pomocníků. V dobových pramenech se uvádí, že i když bylo jasno, na obloze se ukázala duha. Městské brány zůstaly uzavřeny a výstřel z děla zahájil tuto děsivou podívanou. Celé představení trvalo čtyři hodiny. Čtyřiadvacet odsouzenců bylo sťato a tři oběšeni.

Popraveni byli tři páni, sedm rytířů a sedmnáct měšťanů

Popravených mělo být ještě o jednoho víc, ale měšťan a jeden z direktorů Martin Fruwein z Podolí spáchal ve vězení sebevraždu. Jeho tělo bylo nalezeno na dně Jeleního příkopu Pražského hradu. Ani to však nezabránilo ve vykonání exekuce. Hlava byla po utětí přibita na šibenici na Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí, tělo rozčtvrceno a části rozvěšeny na čtyři světové strany k jednotlivým pražským branám. Na setnutí čtyřiadvaceti hlav spotřeboval kat Mydlář čtyři meče. První měl na jedenáct hlav, druhý na pět a zbylé dva na osm. Tři měšťané dostali oprátku. Oběšení byli členy Jednoty bratrské, smrt provazem byla totiž potupnější než setnutí.

Popraveni byli tři páni, sedm rytířů a sedmnáct měšťanů. S popravou byly spojeny další tresty. Vybraným odsouzeným byla uťata pravá ruka, buď před popravou, nebo po ní. Bývalému rektorovi pražské univerzity a lékaři Janu Jesseniovi kat Mydlář nejprve vyřízl jazyk, poté byl sťat a jeho tělo bylo rozčtvrceno a vpleteno do kola. Dvanáct hlav popravených pak skončilo v drátěných koších, zavěšených na Staroměstské mostecké věži, kde zůstaly dalších deset let. Pro výstrahu, aby se už nikdo další nepouštěl do odboje proti císaři. Lebky pak byly sundány a pravděpodobně uloženy kdesi v Týnském chrámu, ale možná že se nacházejí úplně někde jinde. Vlastně jich bylo jenom jedenáct, protože hlava Jáchyma Ondřeje Šlika byla na přímluvu vlivného příbuzenstva po roce z Mostecké věže sejmuta a pohřbena k tělu.

Týnský chrám

„A Jan Mydlář? Za popravu 27 českých pánů si pro sebe a své pomocníky účtoval 584 kopy míšeňských grošů. A protože odvedli dobrou práci, inkasovali nakonec ještě takové ‚dýško‘, 50 kop navíc. A to už byly slušné peníze. Za ně se dal pořídit v Praze dům. Na jedné straně si tedy kat přišel k značnému výdělku, na straně druhé pro něj poprava jistě představovala značnou fyzickou námahu i psychickou trýzeň. Vždyť například Jan Jessenius měl být jeho přítelem. Přesto se Jan Mydlář dožil vysokého věku a dokonce se v 77 letech podruhé oženil,“ říká Martin Pitro, který je spolu s Petrem Vokáčem autorem knihy Průvodce třicetiletou válkou 1618–1648 (České země na pokraji zkázy).

Čtěte takéBitva na Bílé hoře