SNÍH

r_2100x1400_regiony.png
8. leden 2002
r_2100x1400_regiony.png
Když řekneme sníh - a že slovo sníh teď, v době sněhových kalamit a nebývale zasněžených hor vyslovujeme hodně často - když tedy řekneme sníh, sněžit, sněžnice, sněhulák a třeba sněženka, říkáme cosi hodně starého, přímo prastarého. Slovo sníh stejně jako mnoho dalších indoevropských výrazů, které běžně používáme, je jakousi naší vzpomínkou na doby tak vzdálené, že z nich nemáme ani písemné dokumenty a dokonce ani archeologické nálezy.

Na doby, kdy předkové většiny dnešních Evropanů žili nebo snad putovali kdesi v Asii, severně od Himálaje a Kavkazu. Stopy dávného jazyka, kterým se dorozumívali předkové Slovanů, Germánů, Řeků, ale třeba i Indů, odborníci nacházejí v dnešních moderních jazycích a jsou to vlastně jediné stopy, které máme po lidech, kterým dnes říkáme Indoevropané. Slovo sníh je jednou z takových stop. Což víme hlavně proto, že pojmenování - ledových krystalků padajících z mračen-, jak význam slova sníh definuje slovník, je v mnoha jazycích velmi podobné. Polsky je sníh snieg, rusky sneg, chorvatsky snijeg, litevsky sniegas, německy Schnee, anglicky snow, latinsky nix, řecky nifa, středoindicky sineha, staří Gótové říkali sněhu snaiws, staří Prusové snaygis... Všechno to pochází ze starého indoevropského kořene sneigh-, který snad původně znamenal to co se lepí?, - staroindické snihyati totiž znamená lepí se a sníhán je v tomto starém jazyce pojmenování soplu, hlenu z nosu. Ještě chci dodat, že podle toho, zda nějaké slovo existovalo či neexistovalo už v -indoevropštině-, odborníci umějí poznat, v jakých oblastech tito naši dávní předkové žili. Indoevropané tedy měli výraz pro sníh, a žili tedy v krajích, kde v zimě sněžilo, ale neměli pojmenování pro led, takže jejich zimy nebyly příliš kruté.

(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz )

Spustit audio
autor: Michal Novotný