ŠMOK

Ve Slovníku spisovného jazyka českého se píše, že šmok je "prodejný novinář" a uvádějí se tam i výrazy šmokovina a šmokovství jako označení činnosti či jednání šmoků, prodejných novinářů. Přední prvorepublikový novinář Alfréd Fuchs ve svém Zákulisí novin definoval šmoka šířeji slovy: "Šmok je označení pro novináře píšícího bez přesvědčení." A básník Josef Machar trochu nejasně přirovnal šmoka k vrabci, který se přiživuje mezi vznešenými pávy, krocany a kohouty, přičemž těmi vznešenými ptáky myslel příslušníky císařského dvora.

První šmok, přesněji řečeno šmok psaný Smock s velkým S na počátku, se vyskytuje v uměleckém díle, v divadelní hře, někde se můžeme dočíst, že šlo o román, německého autora Gustava Freytaga nazvané Die Journalisten, tedy Novináři. Ta komedie se provozovala od roku 1852, k nám přišla o jedenáct let později. Freytagův Smock byl novinář, který sám o sobě říkal: "Píšu napravo, píšu nalevo a píšu také pro centrum." Hra patrně byla tak populární, že jméno postavy z ní se stalo obecným pojmenováním. Takže šmok je slovo vzniklé stejně jako výrazy seladon, šovinista, leporelo, mohykán a třeba mentor, ta všechna jsou původně jmeny literárních postav.

V případě šmoka umějí jít odborníci ještě hloub do jeho zákulisí. Vědí, že spisovatel si to jméno vypůjčil patrně z hebrejštiny, někteří píší, že z jazyka jidiš, jiní, že ze židovského žargonu, což jsou jen malé rozdíly. Různí autoři se ale neshodují, čemu Židé vlastně říkali šmok, jedni píší, že lidem, kteří se stůj co stůj chtěli vyjadřovat učeně, tedy vlastně snobům, jiní říkají, že šmok byl nepříliš úspěšný kutil, další dokonce tvrdí, že dnes se v Izraeli šmok říká jednak mužskému pohlavnímu údu a současně také pitomcům. Jako spíš kuriozitu uvedu, že etymolog Václav Machek soudil, že spisovatel Freytag vzal slovo šmok ze slovinštiny, kde znamenalo totéž co naše staré zmek, tedy draka, čerta a vůbec démona.