Slovo předsedy poroty - Karel Zajíc
Podruhé ve své historii má festival Prix Bohemia Radio kategorii autoanonce. A hned jako kategorii mezinárodní.
Když jsem před třemi lety předsedal porotě této kategorie, cítil jsem ze všech porotců, že to stále není to ono. V roce 2003 se nám otevřela možnost srovnání anoncí stanic Českého rozhlasu a soukromých rádií. Český rozhlas prohrál o "několik koňských délek". Slovo předsedy jsem tehdy končil textem: "Věřím, že až se příště stane autoanonce jednou z kategorií Prix, budou má dnešní slova kritiky pouhou vzpomínkou na to, jak jsme kdysi v tomto oboru tápali." Dnes mohu možná trochu sebevědomě napsat, že jsem byl dobrým věštcem.
Letos máme před sebou srovnání tvorby Českého rozhlasu a tvorby světové. A musím uznat, že si těch devět českých příspěvků ve srovnání s dvaadvaceti zahraničními vedlo vskutku dobře. Kolegové ze Slovenska, Německa, Irska, Holandska, Polska a Francie nám poslali příspěvky, které ukazují různé druhy autoanoncí pro různé typy stanic (zpravodajské, kulturní, zábavné). Všude mají dobré nápady a jsou vedeni jedním jediným cílem, který už přeci jenom slyšíme i v českých příspěvcích. Cílem upoutat posluchače, lapnout ho a přesvědčit, že poslouchat právě tuto stanici a tento pořad je pro něho to pravé.
A tady je ten kámen úrazu. Když poslouchám vysílání stanic Českého rozhlasu, mám pocit, že mnohokrát vyrábíme upoutávku pro upoutávku. Prostě aby byla. Je přeci v plánu vysílání. Tak tam vrazíme nějakou muziku a něco tam povíme. Autoři takových autoanoncí měli naštěstí tolik soudnosti, že svá díla nepřihlásili. Neříkám, že každá anonce musí být perla, ale nějaký standard by to chtělo. A hlavně plán vedení stanic, který musí jasně říct, co promovat a co ne. Ale dosti teorie a zpátky do Poděbrad.
Porota byla velmi potěšena a překvapena anoncemi Českého rozhlasu D-Dur, Prahy i vysočinského Regionu. Kvalitní nápady a zajímavé zpracování - s tím jsme se před třemi lety nesetkali. Bohužel, ještě něco českým upoutávkám přeci jen chybí. Je to smysl pro tečku. Chcete-li, umění skončit včas. Ano, i takzvané nekonečné (byť dobře zpracované) autoanonce jsme slyšeli.
Nabízí se srovnání s polskou a slovenskou tvorbou. Slováci, kteří jsou nám stále nejbližší, ve svých příspěvcích jasně dokazují, že v autoanoncích jsou o krok před námi. Technická kvalita zpracování je skvělá. Poláci jdou s dobou a ukazují standardní kvalitu. Jako vždy. Za sebe přiznávám zklamání z německé tvorby a naopak velkou radost nad holandskou a irskou prací.
Před třemi lety jsem na tomto místě střílel do vlastních řad a snažil se upozornit na význam autoanonce ve vysílání Českého rozhlasu. A hurá - autoanonce žije, rozvíjí se a vzkvétá. Po třech letech nenajdete stanici, ve které by se minimálně jeden člověk autoanoncemi nezabýval. Programové vedení stanic už nebere autoanonce jako nutné zlo, ale jako rovnocenný prvek vysílání. A to je dobře.
Užijte si Poděbrady
Karel Zajíc
