Role Rádia Svobodná Evropa v průběhu listopadu 1989

Listopad 1989 v Plzni
Listopad 1989 v Plzni
Stanice sehrála zásadní roli při Sametové revoluci, byla totiž jediným zdrojem pravdivých informací pro lidi mimo Prahu.

„Svět se dívá na Prahu a je šokován brutalitou s níž v našem hlavním městě už druhý večer za sebou rozehnaly speciální oddíly policie, ten zvláštní druh cvičených lidí v bílých helmách, pokojná shromáždění občanů.“

Takto komentovala události po sedmnáctém listopadu z Mnichovského sídla Svobodná Evropy Lída Rakušanová. Stanice měla na konci osmdesátých let síť spolupracovníků, kteří pro stanici reportovali o událostech v Československu. Jedním ze zpravodajů byl disident Heřman Chromý, který telefonicky reportoval otřesné zážitky účastníků masakru proti studentům na Národní třídě.

Nejdřív jsem dostal vší silou obuškem do ramene, následoval další úder do ruky a ten poslední na který si ještě pamatuji, ten jsem dostal do hlavy.“

Lída Rakušanová dnes vzpomíná, že se část příspěvků nahrávala, některé vstupy ale byly vysílány živě.
Jistě jsme v té chvíli měli neskonalou výhodu před všemi ostatním médii, protože zatímco československá televize a rozhlas to nesměli natáčet a pouště a reportovat směli pouze propagandisticky.“

Samozřejmě jsem padali na ústa a snažili jsme se to co nejvěrněji podat posluchačům. Byli jsme určitě jediným zdrojem informací pro venkov a města mimo Prahu.“

Posluchači tak poprvé mohli uslyšet hlas svého budoucího prezidenta.

Mimořádnou postavou v ulicích Prahy byl reportér Svobodné Evropy Pavel Pecháček. Reportéra nakonec ustrašený režim vyhostil pro podezření, že o dění v Praze jen nereportuje, ale aktivně se ho účastní. Pecháček o dvacet let později paranoiu komunistů odmítl v rozhovoru pro Z1.
„Já jsem byl velice opatrný, abychom nevysílali něco, co může poštvat lidi a oni provedou něco nežádoucího a v nevhodnou dobu. My jsem informovali, ale lidi si museli vybrat sami co s tím chtějí dělat.“

Ten nejdůležitější moment v Laterně magice ale Pavlu Pecháčkovi neunikl. Lída Rakušanová dodává, že když se Československý rozhlas a Česká televize konečně probrali a začali o událostech informovat objektivně, velice se jí ulevilo, protože ze stanice spadlo břímě jediného informačního zdroje, byť její role byla nadále významná.