RAS

Ras je povolání, které už neexistuje a najít v současných encyklopediích, co přesně bylo úkolem rasů, je docela složité; heslo ras se tam vlastně nevyskytuje a jen v některých je odkaz na synonymum, které zní pohodný. Pod heslem pohodný pak najdeme například toto vysvětlení: "Ras, antoušek, dříve majitel koncesované živnosti (pohodnictví), zabývající se odstraňováním uhynulých zvířat a pochytáváním potulujících se psů." Jiný slovník dodává, že rasové neboli pohodní čili antouškové také utráceli nemocná zvířata. Toto povolání zmizelo, protože potřebnou, důležitou práci, kterou rasové konali, převzaly veterinární sanační ústavy zvané kafilérie. Řekl jsem, že práce pohodných byla důležitá a potřebná, takže bychom mohli předpokládat, že povolání rasů bylo úctyhodné a vážené. Nebylo, svět je nespravedlivý. Antouškové byli pokládáni za lidi divné až nenormální, z čehož vychází dnešní užívanější význam slova ras, totiž ? cituji ze slovníku: "Příliš přísný, až bezohledný, krutý člověk." Odtud pocházejí také slovesa zrasovat a zrasovat se, u nichž už vůbec necítíme souvislost s utrácením psů. Když mám promluvit o původu slova ras, zase jednou musím říct, že není jasný. Existuje jen v češtině, ale naši předkové ho skoro jistě utvořili z nějakého německého slova. Možná ze slova Racker, kterým se v němčině označuje nejen kat, ale i pohodný, možná ze slova Rasen, které znamená trávník, drn; ostatně dalším synonymem pro kata je, jak vědí luštitelé křížovek, slovo drnomistr. Trávník a drn je s rasem možné spojit pohřbíváním uhynulých a utracených zvířat, jejich zakopáváním pod drn. Ani české pojmenování rasa, slovo pohodný není etymologicky zcela jasné. Je dost podobné přídavnému slovu pohodlný, ale tak ho s ním někteří autoři spojují. Přesněji řečeno, spojují ho s původním významem slova pohodlný, který byl vhodný, příhodný, užitečný. Ras byl pohodlný, tedy užitečný člověk. Jiní autoři ale tvrdí, že je tu souvislost se slovesem pohodit. Pohodný sbírá pohozené mrtvoly. Nejzajímavější ze všech čtyř slov, kterými v češtině označujeme dřívější a dnes už neexistující povolání je výraz antoušek. Nejen že to slovo hezky zní, ale má také dost zajímavý původ. Jde vlastně o sloučení jména a příjmení jednoho pražského pohodného, ten se jmenoval Anton Šek, někde se píše německy Scheck, a lid si to spojil do jednoho slova. Což odhalil slavný pražský německý židovský novinář Egon Erwin Kisch. Ten v reportáži U antouška, kterou si můžeme přečíst v knize Pražská dobrodužství, píše: "Univerzitní profesor dr. Janko odvodil sice ve svém rozboru slovo antoušek z Andauche, tj. zakrytá stoka, ale v polemice, která nato následovala ? zvláště v článku Hantýrka v Tribuně z 13. června 19190 ? bylo mně dáno za pravdu."

Slovo|foto: NEPOUŽÍVAT internet,ČTK

Dotazy, připomínky a náměty mi můžete psát na novou e-mailovou adresu mnovotny@rozhlas.cz