Podzemní cesta do pravěku i nedávné historie

Sloupsko-šošůvské jeskyně - Eliščina jeskyně

Naše největší veřejnosti zpřístupněná jeskyně se nachází v Moravském krasu. Návštěvníky fascinuje nejen krápníkovou výzdobou, ale i mohutnými prostorami, které zaznamenaly unikátní události historie naší nejznámější krasové oblasti, ale i vývoje člověka a pravěkých zvířat. Zážitek umocňují i hluboké podzemní propasti.

Sloupsko–šošůvské jeskyně tvoří složitý komplex chodeb, dómů a propastí o celkové délce 4890 metrů. Kostry jeskynní zvířeny zde nalezené svědčí o tom, že většina podzemních prostor sloupské části, tzv. Starých skal, byla volně přístupná od pradávna. Často sloužila lidem jako úkryt například v průběhu třicetileté války. První písemná zmínka o Sloupských jeskyních pochází z roku 1669. Jejím autorem byl brněnský lékař Johannes Ferdinandus Hertod z Todtenfeldu. V knize nazvané Tartaro - Mastix Moraviae (Podzemní bič Moravy) popisuje Moravské jeskyně a mezi nimi i jeskyně Sloupské. Jeho výklad byl sice neodborný, přesto nesmírně cenný.

Vědecký průzkum

První vědecký a především speleologický výzkum ve Sloupských jeskyních prováděl roku 1748 matematik a fyzik císařského dvora Johannes Antonius Nagel. V doprovodu malíře Karla Beduzziho prošel, popsal a zdokumentoval všechny prostory, které byly s tehdejší technikou dostupné. Za pomoci sloupských sedláků sestoupil Stupňovitou propastí do spodních pater jeskyní na aktivní tok Sloupského potoka. Před Nagelem se to údajně podařilo jakémusi dělníkovi knížete Lichtenštejna, který však krátce po vytažení z propasti skonal. Nagelův spis byl uložen ve dvorní vídeňské knihovně a dlouho nebyl zveřejněn. Později z něho čerpali další badatelé.

Sloupsko-šošůvské jeskyně - portál

Roku 1800 na příkaz starohraběte Hugo Salma-Reifferscheidta vykreslil K. Süsz první mapu Sloupských jeskyní. V jeho nákresu byla řada nepřesností - špatné směry chodeb, přehnané délky a hloubky. Jsou v ní však zaneseny některé správné topografické hodnoty a například jeskyni Kůlnu zachycuje již jako součást Sloupských jeskyní. Za zmínku stojí návštěva císaře Františka I. ve Sloupských jeskyních roku 1804. K tomuto účelu bylo zhotoveno schodiště do spodních pater a podzemní prostory byly osvětleny barevnými ohni.

V 19. století byly speleologické a paleontologické výzkumy Sloupských jeskyní spojeny především s osobou Dr. Jindřicha Wankela. Objevil mnoho nových částí jeskyně a odkryl a popsal řadu kosterních zbytků pleistocénní jeskynní zvířeny (jeskynních medvědů, lvů, hyen...). Nejbližším Wankelových spolupracovníkem byl Ing. Antonín Mládek, který mimo jiné precizně zmapoval Sloupské jeskyně, především spodní patro. Rok 1879 je významný objevením další části Sloupských jeskyní – Eliščiny jeskyně. Tuto překrásně zdobenou prostoru objevil místní občan Václav Sedlák, který se do ní propadl při hledání medvědích zubů v Nicové jeskyni.

Na konci minulého století začal v jeskyních Moravského krasu aktivně působit profesor Karel Absolon. Pokračoval ve výzkumech svého děda, Dr. Jindřicha Wankela. Objevil nové prostory ve Sloupských jeskyních a asistoval Josefu Brouškovi při exploračních pracích jeskyní Šošůvských. Ty byly postupně objeveny v letech 1890 – 1910. Ve dvacátém století pak v systému Sloupsko – šošůvských jeskyní působila řada profesionálních i amatérských speleologů, archeologů, paleontologů a dalších vědců, kteří přispěli svými objevy a výsledky výzkumů mnoha vědních oborů k poznání tohoto jedinečného přírodního výtvoru.

Nejznámější portrét prof. Absolona, bez udání data (z archivu V. Absolonové a J. Rubína)

Archeologická pokladnice

Součástí celého jeskynního systému i prohlídkové trasy je i mohutná sluj Kůlna. Rozsáhlé archeologické výzkumy zde prováděl již v minulém století Dr. Martin Kříž. Do dnešní doby se odkrylo až 15 metrů kulturních vrstev sedimentu, a vznikl tak unikátní archeologický profil, kde se našly pozůstatky člověka a jeho činnosti v několika významných časových úsecích. Nejstarším dokladem jsou kamenné nástroje, jejichž stáří je odhadováno přibližně na 120 000 let.

Později člověk Kůlnu využíval v různých klimatických fázích. Ve vrstvě staré přibližně 50 000 let byly nalezeny ve velkém množství kamenné nástroje a zvířecí kosti a dále kosterní zbytky neandrtálce. Jedná se o části horní čelisti a lebky nedospělého jedince. Po odchodu neandrtálců Kůlnu osídlili vícekrát moderní lidé mladšího paleolitu. Byli to lovci mamutů (před 22 000 lety) a lovci sobů a koní, v období 13 000 - 10 000 př. n. l. Ani v době bronzové se Kůlna nevyhnula osídlení. V sedimentech se nalezly bronzové předměty datované do období 9. – 8. století př. n. l.

Sloupsko-šošůvské jeskyně - Vodopád

Během 2. světové války došlo k poškození jeskyně Kůlny zřízením německé továrny na letecké motory. Cenné profily se však po válce podařilo obnovit. Jeskyně Kůlna patří mezi nejvýznamnější archeologické lokality na světě.

Dva okruhy plné podzemní krásy

Sloupsko–šošůvské jeskyně můžeme navštívit dvěma zpřístupněnými okruhy. Vstupním portálem a chodbou přijdeme do jeskyně Nicové, známé od nepaměti. Nese jméno podle nickamínkové výzdoby na stěnách. V Nicové jeskyni jsou vystaveny bronzové plakety s podobiznami významných krasových badatelů Dr. Jindřicha Wankela a jeho vnuka prof. Karla Absolona.

Úzkou chodbou pokračuje prohlídková trasa do Eliščiny jeskyně s překrásnou krápníkovou, sintrovou a nickamínkovou výzdobou. Prostora má vynikající akustiku, proto se zde příležitostně konají pěvecké a hudební koncerty.

Prokopanou chodbou vede cesta podzemím do nejrozsáhlejší části Sloupsko–šošůvských jeskyní, Starých skal. Očazené stěny od loučí jsou dokladem dávných výprav do jeskyně. Staré skály začínají mohutnou Gotickou chodbou. V místě U řezaného kamene nechal hrabě Karel Salm uříznout dvě desky pro stoly do rájeckého zámku. Zvětšující se Gotická chodba končí 65 metrů hlubokou Stupňovitou propastí.

Dále mineme prostory využívané pro ozdravné pobyty, tzv. speleoterapii. Novinkou posledních let je přemostění Stupňovité propasti, kde se nám otevřel zcela netradiční pohled. Prohlídková trasa pokračuje kolem Kolmé propasti do prostor objevených prof. Karlem Absolonem v roce 1900. Klenotem těchto partií a celých Sloupsko–šošůvských jeskyní je Nagelova propast. Objevil ji ze spodních pater již roku 1748 matematik J. A. Nagel. V současné době je zpřístupněna dvěma můstky. Od stropu na hladinu Sloupského potoka ve spodních patrech je hluboká přibližně 90 metrů, ale její půdorysné rozměry ji řadí mezi nejmohutnější podzemní propasti v České republice.

Brouškova pohádková síň - Svícen

Od Nagelovy propasti vede trasa k Trámové chodbě. Je pojmenována podle prastarých trámů, které jsou v chodbě vodorovně zakotveny. Jejich původ není přesně znám. Pravděpodobně to byly nosníky pro lešení, která sloužila jako plošiny pro ukrývající se lidi za třicetileté války.

Trámová chodba přechází v 260 metrů dlouhou Stříbrnou chodbu. V dřívějších dobách ji lidé takto nazvali podle třpytících se krystalků sintrové výzdoby, která zde hojně pokrývá stěny. Dnes jsou sintry zašedlé sazemi z loučí. V půli Stříbrné chodby končí krátký prohlídkový okruh. Návštěvníci opouštějí podzemí jeskyní Kůlnou.

Dlouhý okruh pokračuje Stříbrnou chodbou. Staré nápisy na stěnách (mj. i podpis matematika J. A. Nagela z roku 1748) svědčí o tom, kam až byly jeskyně volně přístupné. Ze Stříbrné chodby byla prokopána spojka do Šošůvských jeskyní postupně objevovaných v letech 1899 – 1915. Prostory Šošůvských jeskyní nejsou tak rozměrné jako Sloupské, mají však bohatou a zachovalou krápníkovou výzdobu. Prohlídka vede přes Brouškovou pohádkovou síň, Riegrovu síň a Černou propast, která opět ústí k hladině Sloupského potoka v hloubce 70 metrů. Proraženou štolou se návštěvníci dostávají zpět do Stříbrné chodby a jeskyní Kůlnou vycházejí ven.

Článek a fotografie poskytl časopis Naše příroda.

Občanské sdružení Naše příroda je neziskovou organizací. Jejím základním cílem je informovat o přírodě, životním prostředí a jejich ochraně.