PEL-MEL 1 (trampota, seladon, tasemnice)

10. říjen 2003
r_2100x1400_regiony.png

Provozuji tuto rubriku každý všední den už několik let. Její základní podoba je pořád víceméně stejná. Vyberu si, často také na základě námětu od posluchačů, jedno slovo a tři čtyři minuty mluvím o jeho významu a hlavně původu. Možná by to po těch letech chtělo nějakou inovaci. Především proto, že tento způsob mi nedovoluje promluvit o slovech, která jsou také zajímavá, ale nevím o nich tolik, v knihách se o nich nepíše tolik, aby to takříkajíc vydalo na ty tři čtyři minuty. Takže odedneška čas od času zkusím jinou podobu této rubriky. Promluvím najednou o několika slovech, která nemají nic společného, kromě toho, že jsou zajímavá a že o nich umím mluvit jen minutu nebo ještě méně.

Jedno z takových slov je výraz trampota. Znamená obtíž, starost, těžkost a je na první pohled docela podobné slovům tramp a trampolína. Nemá s nimi však nic společného. Tramp nebo tremp, obojí je správně, je slovo, které k nám přišlo z angličtiny, kde jako podstatné jméno znamená člověk na cestách, tulák a jako sloveso chodit pěšky, potulovat se, plahočit se. Anglické slovo souvisí s germánským trampeln, dupat, a to ho spojuje s výrazem trampolína. Italské trampolino, z něhož je naše trampolína, je prý od trampolo, dřevěná noha, které vzniklo ze zmíněného trampeln, dupat. Jak ale odrazová pérová matrace souvisí s dřevěnýma nohama, či snad s dřevěnými nohami, odborníci nevědí, snad prý první trampolíny měly dřevěné nohy. Jisté ale je, že trampoty s dřevěnýma nohama ani s trampolinou, ani s trampy nesouvisí, tohle hezké slovo vzniklo ze slovesa trápit se, hláska m uvnitř je expresívní, výraz jakoby zesiluje.

Se slovem seladon se dostaneme úplně jinam. Říkáme tak přehnaně uhlazeným povrchním švihákům, Slovník spisovného jazyka českého uvádí jako zastaralé také významy nápadník a milovník. Nejzajímavější na výrazu seladon je jeho původ. Do běžné mluvy v evropských jazycích se dostal z pojmenování literární postavy. Hlavní hrdina francouzského románu L´Astrée spisovatele Honoré d´Urfé se jmenoval Céladon (psáno s C na počátku). Nevím zda Céladon v románě byl stárnoucí švihák nebo "nyjící milovník", jak se píše v jednom slovníku. Ostatně o samotném románu nevím nic víc, než že vyšel opravdu dávno, v roce 1610.

Poslední výraz v našem dnešním pel-melu bude tasemnice. Toto pojmenování střevního cizopasníka, hlísta, má totiž nečekaně exotický původ. Do češtiny to slovo zavedl na počátku 19. století Presl, který ho našel v polštině. Tam slovo tasiemiec vzniklo z tasma, což znamená tkanice či páska. A výraz tasma se do polštiny dostal z turečtiny, tam je tasma řemínek či stuha.

Spustit audio
autor: Michal Novotný