Jiří Žáček: Dal bych všechno za to, kdybych mohl mluvit s rodiči a prarodiči

Jiří Žáček a Kateřina Kubalová
Jiří Žáček a Kateřina Kubalová

Jiří Žáček patří mezi naše nejznámější básníky. Ironií osudu byl právě on - mistr slova - jednu dobu na psaní zcela odkázán i v běžné komunikaci - to když kvůli vážné nemoci přišel o hlasivky. Dnes už zase mluví - osvojil si specifickou formu mluvení. Jiří Žáček byl hostem Kateřiny Kubalové v pořadu Až na dřeň.

Dětství ve Strakonicích

Jiří Žáček prožil své dětství v 50. letech. „My jsme pořád lítali venku. Nejradši jsem byl s kamarádama a vymýšlel a prováděl lumpárny,“ vzpomíná. Žil ve Strakonicích a dodnes na ně vzpomíná. „Strakonice jsou proletářské město, moji spolužáci většinou skončili v osmý třidě a šli makat. Dodneška je miluju. Máma, ta taky dělala ve fabrice, táta skončil jako ekonom strakonických fabrik,“ říká. A jak už to bývá, když se chtěl později vydat na básnickou dráhu, maminka ho od toho zrazovala: „Měla starost, abych se uživil a byl slušnej člověk,“ vypráví Jiří Žáček. Už na průmyslovce začal Jiří Žáček „tvořit“. „Psal jsem epigramy na spolužáky a na kantory. Za to jsem dostal důtku“ vypráví.

Rodiče a prarodiče

Na svoji rodinu rád vzpomíná. „Já jsem byl takovej pitomec, že když jsem byl mladej, víc mě zajímaly dobrodružný knížky než vyprávění rodičů a prarodičů. Dneska bych za to dal všechno, co mám, kdybych je mohl vyzpovídat. Zajímá mě všecko, jak žili, který rodinný fámy jsou pravdivý a který ne. O babičce Andule se vykládalo, že za ní chodil oficír a dědečka vyhodil z okna. Ale to myslím, že nebyla pravda, dědeček byl urostlej a asi by se nedal,"

Nemoc

Jiří Žáček onemocněl před 11 lety rakovinou. Tehdy podle svých slov kouřil 40 až 50 cigaret denně a už nějakou dobu ho bolelo v krku. Říká, že tušil, že není v pořádku. „Zdály se mi sny, kdy mi tělo dávalo znamení, že něco dělám blbě. Chodil jsem bos ve střepech a pak jsem si je musel z chodidel vyndávat. Věděl jsem, že to je špatnej signál.“ Po operaci se Jiří Žáček musel učit znovu mluvit. „Odborně se to jmenuje jícnová řeč a učil jsem se to špatně. Na foniatrii tam mě paní dokotorka učila mluvit, tak jsem to tak lajdal, ale přesto jsem se to naučil,“ vypráví.

Poezie je pro mě život

Pro Jiřího Žáčka znamená poezie všechno. „Navzdory tomu, jak se k poezii chovají knihkupci, který už nemají ani poličku s poezií, navzdory tomu poezie existuje a možná víc než před 25 lety. Strašně moc lidí píše básničky,“ říká Jiří Žáček. Vypráví i o tom, jak se dá básnička vychodit, případně i vyležet. Poslechněte si celý rozhovor v iRádiu.