Jiří Menzel: Ještě nejsem penzista

Jiří Menzel
Jiří Menzel

Narodil se v Praze, prožil tu válku a vlastně náhodou se dostal k filmu. Dnes je ve filmové branži legendou on i jeho filmy. Proč dnes držitel prestižního Oscara natáčí jen sporadicky a jak to nese? Taky o tom mluvil režisér Jiří Menzel v pořadu Až na dřeň.

Jiří Menzel se narodil v roce 1938, těsně před vypuknutím druhé světové války. Život před ní nepoznal. „Myslel jsem, že to tak bude celej život, že budu pořád chodit do krytu, když jsou nálety, nic jinýho jsem neznal. Naši byli stateční, maminka byla úžasně obětavá a tatínek byl nějakou dobu bez místa. Pak psal tajně knížky. Napsal Míšu Kuličku – pod pseudonymem,“ vypráví Jiří Menzel. „Rodiče mě vychovali k plachosti, maminka měla ustavičně strach, aby se něco nestalo, abych někde něco neřek, za války i potom za komunistů.“

Když člověk nic neumí, tak může dělat jedinou věc, režiséra

Jiří Menzel říká, že se k filmu dostal vlastně náhodou: „Nikdy mě nenapadlo, že bych chtěl bejt filmař, nevzali mě na DAMU. Přihlásil jsem se tak na filmovou a televizní fakultu a učil jsem se u pana profesora Vávry. Ale v tý době už jsem dělal pro Barrandov.“ A jak vypadá natáčení s režisérem Jiřím Menzelem? „My jsme vždycky při natáčení i v divadle měli nějakou legraci. Když se to dělá moc vážně, tak to je špatně. Pohoda před kamerou nebo na jevišti, to se potom promítne i do hlediště.“

O práci si říkat neumím

V poslední době toho ale Jiří Menzel moc nenatočil. „Rok 2015 byl klidný až moc, protože nemám žádnou práci. Já jsem vždycky čekal, že mi někdo dá práci, a teď si asi všichni myslí, že jsem umřel a nikdo mi nic nenabízí. Takže mám klidnej rok a nebaví mě to, protože si myslím, že ještě nejsem penzista. Ale já si neumím o práci říkat. Já jsem vždycky práci dostával, nabízeli mi jí. Vždycky jsem dostal úkol. Měl jsem ale strašně štastnej život. Já mám víc štěstí než rozumu,“ dodává.

Otakar Vávra se svým žákem Jiřím Menzelem (2010)