Jeskyně Na Turoldu

Paličkovité sintry - Jeskyně Na Turoldu

V oblasti Pavlovských vrchů na jihu Moravy se nachází jediná veřejnosti zpřístupněná jeskyně vytvořená v jurských vápencích. Ty vytvářejí osamocené ostrůvky, které jsou relikty geologických jednotek západních Karpat. Původní Turoldova jeskyně známá po staletí byla kolem roku 1916 zničena těžbou vápence. Současné prostory jeskyně Na Turoldu jsou jejím pokračováním.

Nejstarší písemná zpráva o jeskyni na vrchu Turold pochází z roku 1669, od mikulovského rodáka Jana Ferdinanda Hertoda z Todtenfeldu, který ji popisuje v knize Tartaro - Mastix Moraviae etc. Autor líčí nález mikulovských kameníků, kteří z hlubin hory vytáhli stehenní kost nesmírné velikosti předpotopního jednorožce nebo zkamenělé slonoviny.

Ještě na začátku 20. století se do jeskyně sestupovalo po laně a přímo na povrchu ležely kosti pravěkých zvířat. Na tehdejším geologickém a archeologickém výzkumu se podílel pozdější správce mikulovského muzea Dr. Karel Jüttner. K objevu dnes zpřístupněné jeskyně na Turoldu přispěli členové Mikulovské skupiny Speleologického klubu v Brně. Badatelé prozkoumávali torza původní Turoldovy jeskyně. Dne 27. října 1951 se skupině, vedené Benediktem Závadou, podařilo proniknout v jižní stěně lomu do prvních velkých prostor. Během let 1952 – 1954 postupně objevili a prozkoumali 470 m chodeb.

Po jednoduchých terénních úpravách, s dřevěnými schody a elektrickým osvětlením, byla v roce 1958 jeskyně v délce 240 metrů zpřístupněna i veřejnosti. O devět let později se však z důvodu vážné nemoci hlavního iniciátora a správce jeskyně Antonína Holana opět uzavřela. V roce 1975 byla pod patronací Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze ustavena nová dobrovolná speleologická skupina, která se v roce 1976 stala základní organizací České speleologické společnosti 6-13 Jihomoravský kras.

V roce 2004 se jeskyňářům za finanční podpory sponzorů a hlavně Městského úřadu Mikulov podařilo znovu v jeskyni pro turisty zpřístupnit 280 metrů dlouhou návštěvní trasu. Od roku 2005 je Jeskyně Na Turoldu v péči a provozu státní organizace, dnes Správy jeskyní ČR, příspěvkové organizace Ministerstva životního prostředí.

Balvanitý dóm - Jeskyně Na Turoldu

Návštěvní trasa jeskyně navazuje na naučnou stezku s expozicí hornin – geoparkem v prostoru rekultivovaného kamenolomu Na Turoldu.

Prohlídka jeskyně začíná ve Staré síni, první prostoře, kam vstoupili i novodobí objevitelé v roce 1951. Jsou zde patrny nápisy na stěnách a pozůstatky původní krápníkové výzdoby. Trasa pokračuje sestupnou chodbou kolem stěn a balvanů pokrytých jehličkovitou výzdobou do Balvanitého dómu s pěknou modelací stěn. Dřevěné schodiště pak návštěvníky dovede do klenotnice s krystalickou výzdobou a k síni U žraločí tlamy, která je pojmenována podle zvláštně modelovaného sintrového útvaru. Stěny pokrývá tzv. "turoldská" výzdoba připomínající květák.

V následujícím Netopýřím dómu, kde bývá v zimním období největší kumulace hybernujících netopýrů a vrápenců, se trasa dělí na tři chodby. První zavede návštěvníky do síně Konce, kde je instalována malá expozice zkamenělin. Druhá končí Pohádkovou síní s výzdobou tvořenou útvary z dolomitického vápence, který je v těchto částech potažen bělostnou vrstvou sintru. Třetí chodba vede k poslednímu zastavení, které je v nejnižších úrovních jeskyně s podzemním jezírkem.

Prostory mimo návštěvní trasu mají místy bohatou krápníkovou výzdobu. Některé úseky jsou však pro své malé rozměry a nepřehlednost velmi těžce přístupné. Jeskyně Na Turoldu je významným zimovištěm netopýrů a vrápenců.

Článek a fotografie poskytl časopis Naše příroda.

Občanské sdružení Naše příroda je neziskovou organizací. Jejím základním cílem je informovat o přírodě, životním prostředí a jejich ochraně.