Iveta Dušková: Tatínka jsem viděla, až když mi bylo 22 let. Bylo to hodně silné setkání

„Jsem ráda, že si diváci naše divadlo našli. Nejpyšnější jsem asi na představení pro děti. Pro ně já hraji moc ráda,“ říká usměvavá herečka. V Divadle Kampa se přitom často pláče „Můj zeťák říká, že jsme takové ubulené divadlo a je pravda, že se u nás pláče hodně často. Je to ale očistný pláč a diváci chodí domů spokojení.“

Iveta Dušková vyrostla v Teplicích. Vychovávala ji maminka, tatínek totiž záhy opustil rodinu i republiku. „Maminka o něm ale vždycky mluvila hezky a pro mě byl takovou hvězdou, o které jsem snila. Viděla jsem ho, až když mi bylo 22 let. Bylo to hodně silné setkání.“

Kumšt měla ráda odjakživa. Chvíli ale trvalo, než se našla, jak v divadle, tak v soukromí. „Já jsem nikdy nebyla sebevědomá herečka a několikrát jsem se pokusila z toho hereckého světa utéct. Poprvé to bylo ještě na škole, kdy se mi narodil syn. Tehdy jsem v divadle moc nehrála a zachránilo mě natáčení rozhlasových her. Potom jsem se vlastně k hraní dostala z opačné stran – jako pedagožka a autorka. Tehdy jsem v sobě objevila, že si musím hry psát sama.“ Hledáním prošla Iveta Dušková i v soužití s Jaroslavem Duškem. Trvalo mnoho let a nebylo snadné.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v našem audioarchivu a nezapomeňte se podívat také na videozáznam z natáčení.