GALIMATYÁŠ

4. říjen 2002
r_2100x1400_regiony.png

Dnes o opravdu zvučném a pokud jde o původ dokonale záhadném výrazu galimatyáš. Jeho význam - troufám si říct - zná každý Čech, přestože jde o takzvané cizí slovo. Galimatyáš je zmatenina, spletenina, slátanina, řeč, ale třeba také novinový článek, které nemají ani hlavu, ani patu, je to nesrozumitelné, nikdo se v tom nevyzná. Také guláš se tomu říká, eventuálně bramboračka.

Jak tohle já bych řekl krásné slovo vzniklo, odborníci nevědí. Vlastně naopak. Každý odborník umí o původu slova galimatyáš něco říct, a obvykle je to dost zajímavé, ale potíž je v tom, že každý odborník říká něco úplně jiného, že každý má na věc trochu jiný názor. Začneme odborníkem nejstarším, lingvistou a spisovatelem Václavem Flajšhansem, který v roce 1915 ve své knížce Živá slova vysvětloval původ výrazu galimatyáš touto historkou: Jednou se prý konal soud kvůli kohoutovi, latinsky gallus, ukradenému jistému Matějovi či Matyášovi, latinsky Matthiasovi. A soudce byl takový popleta, že místo gallus Matthiae, tedy kohout Matějův, říkal v zápalu řeči galli Matthias, tedy Matěj kohoutův. A od té doby se popletené řeči říká galli Matthias, tedy galimatyáš. Jiný výklad, který se objevuje například ve Stručném etymologickém slovníku Josefa Holuba a Stanislava Lyera, tvrdí, že francouzské gallimatias, které k nám přišlo přes němčinu, je složenina slov Galli a mathia, což se dá přeložit jako Gallovo učení či věda. Když víme, že Galie je původní latinské jméno Francie, porozumíme vysvětlení uvedenému ve zmíněném a také v Machkově slovníku. Že totiž složenina galimatias, Gallovo učení, francouzské učení, francouzská věda ironicky naráželo na nesmyslné, zmatené disputace na francouzské Sorbonně v 16. století. Úplně jinak, ve srovnání s předchůdci málo barvitě, přistoupil k problému galimatyáš lingvista František Kopečný. Ten soudí, že slovo galimatyáš má původ v řeckém výrazu chalimakseis, které znamená změť. Nejčerstvější slova na téma galimatyáš se objevují v posledním vydaném etymologickém slovníku, ve slovníku Jiřího Rejzka. Autor říká, cituji: "Přes německé Galimathias z francouzského galimatias, jehož výklad většinou vychází z osobních jmen Gallus a Mathias, nebo z fiktivního místního jména - těžko rozlišit, co je skutečná a co jen lidová etymologie. V druhé části také může být řecké mathia, vědění, učení." Takže o galimatyáši víme, že nic nevíme. Tedy o jeho původu. Ale abych na konec přece jen řekl něco jistého. Nepochybné je, že slovo galimatyáš se do češtiny dostalo až někdy koncem 19. století a že ho v podobě galimatyas užil Jan Neruda. Až do druhé světové války se to slovo v češtině pokládalo za knižní, prostý lid ho neužíval. Což se pak ve druhé polovině 20. století buhvíproč změnilo a výraz galimatyáš se rozšířil všeobecně.

Dotazy, připomínky a náměty mi můžete psát na novou e-mailovou adresu mnovotny@rozhlas.cz

Spustit audio
autor: Michal Novotný