Eutanazie je vlastně možnost zvítězit nad nevyléčitelnou nemocí, říká onkolog Pavel Boček

Původně se chtěl Pavel Boček věnovat genetice.  Díky setkání s nedávno zesnulým nestorem české onkologie Josefem Kouteckým ale spojil na dlouhá léta svůj život právě s tímto oborem. Nikdy nelitoval, i když se za léta praxe setkal i příběhy šťastnými i tragickými. „Asi nejvíc mě zasáhl příběh chlapce, který dvakrát překonal rakovinu a pak se zabil v autě. Asi ho ten nahoře prostě chtěl mít u sebe…“  Zatímco třeba u rakoviny prsu má velkou roli prevence, u dětských pacientů podle Pavla Bočka vlastně není možná. „Bohužel se tak u dětí často na karcinom přijde až v pokročilé fázi, když se nemoc ohlásí nějakým příznakem. Přesto bychom ale měli být ostražití, když je dítě například dlouhodobě unavené, nebo když najdeme zvětšené uzliny na krku či tříslech.“ 

Samotná léčba děti frustruje víc než nemoc samotná. Podle Pavla Bočka je totiž pro dítě daleko horší, že nemá vlásky, je daleko od domova a bez kamarádů. Naprosto zásadní je proto motivovat dítě spolu s rodiči či prarodiči, aby lékaře nebralo jako nepřítele. Pomoc psychologa je pro dětské pacienty nezbytná. Stejně potřebná je i péče o dítě po úspěšné léčbě. Spolek Pavla Bočka Sluneční paprsek proto vozí děti, které prošly léčbou, k moři. Malým pacientům to pomůže v návratu do běžného života.

Možná i dlouholetá práce s těžce nemocnými či umírajícími dětmi může za to, že Pavel Boček patří k zastáncům eutanazie. „Mnohokrát mě rodiče prosili, abych utrpení jejich dětí ukončil. Jeden chlapec nám tu umíral tři měsíce v bolestech… My dnes už sice umíme bolest utlumit, ale je otázka, jestli to je ještě život. Já se na to dívám tak, že když vím, že jsem nevyléčitelně nemocný a čeká mě těžký konec plný bolesti, tak svým rozhodnutím pro eutanazii vlastně nad tou nemocí zvítězím.“

Celý rozhovor s Pavlem Bočkem si můžete poslechnout v našem audioarchivu. Nezapomeňte se podívat také na videozáznam.