Boj o rozhlas v květnu 1945 si na Vinohradech připomenou pamětníci i politici

„Všichni do Českého rozhlasu! Jsou stříleni zde čeští lidé. Přijďte co nejdříve!“

Tato slova zazněla ve vysílání poprvé ve 12.33. Hlasatel Zdeněk Mančal tak zareagoval na první přestřelku mezi vojáky wehrmachtu a povstalci, kteří chtěli nad rozhlasem převzít kontrolu.

Do následujících bojů se zapojili lidé bez rozdílu věku. Mladí chlapci se učili střílet doslova za pochodu. Mezi nimi i tehdy šestnáctiletý Vladimír Vilímovský.

„Nejhorší byly tři kulomety. Jeden byl v tom zadním vchodu rozhlasu do Balbínovy ulice. Někdo ho vzal 'panzerfaustem'. Že ho zničili. My jsme byli nahoře, hlídali jsme to směrem nahoru na Smetanku a tam ještě byl taky jeden kulomet,“ zavzpomínal před časem ve vysílání Českého rozhlasu.

5. května po 18. hodině odpoledne Němci kapitulovali, dál se ale snažili přerušit vysílání.

O den později - 6. května - shodili na budovu rozhlasu leteckou pumu, která zničila hlavní přepojovač.

Další vysílání pak pokračovalo z náhradních pracovišť v Husově sboru na Vinohradech a vysílače Strašnice až do 9. května, kdy Prahu osvobodila Rudá armáda.

Jen v hlavní budově Českého rozhlasu padlo 89 pracovníků rozhlasu, českých policistů a dalších povstalců. Praha se stala jediným osvobozovaným městem, jehož svobodný rozhlas nepřestal vysílat ani v nejprudších bojích.