Alkoholici by si měli léčbu částečně platit, pití nám přece nikdo do krku nelil, říká vyléčená alkoholička

Blog zápisník alkoholičky psala Michale Duffková zpočátku anonymně. Teprve nedávno odtajnila svou totožnost. Lehké to nebylo. „Myslím ale, že jsem se rozhodla správně. Já z anonymity vystoupila v rámci kampaně Suchej únor. V sále Lucerny ale tehdy bylo nějakých 400 lidí. Mnohem těžší bylo odtajnit se ve virtuálním prostoru,“ říká mladá žena, která začala pít chvíli potom, co se jí narodila dcerka. Začalo to nevinně, jednou skleničkou. Pila v noci, aby rodina nic nezjistila. Její závislost se ale časem utajit nedala a rodina vyhlásila poplach. „Ten první impuls přišel od manželových rodičů po několika měsících, kdy se občas stalo, že jsem se opravdu hodně opila.“ Zlom ale nastal, až když se sama rozhodla něco udělat. „Ty rozmluvy s rodinou byly dlouhé, ale bez výsledku. Až když jsem pila čtyři dny v kuse a bála se vystřízlivět, jsem se rozhodla, že se něco musí změnit.“

Čtěte také

Alkohol. Bezpečná dávka neexistuje, navíc hrozí rakovina

Léčbu absolvovala stacionárně. To znamená, že na léčení docházela, jinak byla doma. „Myslím si, že z dlouhodobého hlediska má taková léčba větší účinnost, není ale vhodná pro každého,“ dodává s tím, že sama plánuje otevřít centrum zaměřené na pomoc alkoholikům. „Jsem zastánkyní toho, že by se měli alkoholici na své léčbě finančně podílet. Nejen z motivačních důvodu, ale i proto, že nám přece ten alkohol nikdo do krku nelil...“

Celý rozhovor s Michaelou Duffkovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu. Nezapomeňte se podívat také na videozáznam z natáčení.