A tady už jste byli?
Kašna s jezdcem na koni, který šedesát let trůnil v lapidáriu. Místo pyšnící se nejstarším běžeckým závodem v Evropě. Technická památka, kterou obdivují turisté i architekti. Muzeum s mumiemi i lebkami, nejvyšší místo Prahy, první pražský panelák. Nebo dům U Minuty, který rozhodně nebyl hodinovým hotelem. Projděte s námi Prahou doslova křížem krážem!
Krannerova kašna či Pomník Františka I. nebo Hold českých stavů. Téměř 30 metrů vysoká stavba se tyčí na Smetanově nábřeží, v parčíku Národního probuzení. Má tvar fiály a stojí tu od roku 1850. Jezdecká socha císaře Františka I. si v kašně ovšem pobyla jen krátce. Do lapidária Národního muzea ji přemístili roku 1919 a do fiály se vrátila po více než 80 letech! Kašna je zdobená figurami tehdejších českých krajů, alegorickou postavou Prahy, a sochami vědy, umění, míru, hojnosti, orby, hornictví, průmyslu a obchodu.
Nejstarší běžecký závod v Evropě, který proslavil Běchovice po celém světě, závod Běchovice – Praha, se koná každoročně od roku 1897. Poslední zářijovou neděli se na startovní čáru u patníku s číslem 13 před budovou úřadu staví tisíce závodníků. Běžecký závod má také svůj pomník, který byl odhalen v říjnu 1972. Jedinou historicky a stavebně ceněnou budovou obce, která se zachovala do dnešních dnů, je Stará pošta. V tomto místě kdysi stávala starší z běchovických tvrzí, pak tu fungoval zájezdní hostinec. A ještě později byla v budově hospody zřízena c.k. poštovní stanice se všemi provozy. Stará pošta, která je kulturní památkou, se brzy dočká nového kabátu.
Jedinečnou industriální památku světového významu objevíte na jihozápadě Prahy, říká se jí Pacoldova vápenka. Stojí v hlubokém údolí, u silnice spojující Velkou Chuchli a Slivenec. Postavena byla ve druhé polovině 19. století podle převratného patentu profesora pražské techniky Jiřího Pacolda. Jeho nápad umožnil zpracovávat jakýkoliv vápenec. Nemusel se pracně ručně třídit jako v jiných vápenkách. V provozu byla až do druhé světové války. Pozdější dlouholeté chátrání Pacoldovy vápenky ukončila náročná rekonstrukce v letech 2004 – 2005.
Jak se vyvinul člověk až do dnešní podoby, co všechno lidské tělo vydrží, jak antropologové pracovali v minulosti a jak dnes? Dozvíte se v Hrdličkově muzeu člověka. Navíc si tu můžete zkusit složit kostlivce. Neděste se, je umělohmotný! Prohlédnete si dahomejskou tanečnici, zjistíte, kdy pobývala v Praze a proč má vyražený zub. V muzeu objevíte také egyptské mumie. Je znát, že jedna z nich byla před 3 tisíci lety docela kočka. Muzeum sídlí ve Viničné ulici v budově Přírodovědecké fakulty UK. Expozice má čtyři části. Hlavními tématy jsou vývoj a rozličnost lidského druhu. Ta doplňují téma vývoje lidského jedince a téma nemocí, odchylek a smrti.
Ani Bílá Hora, ani Petřín, natož Vítkov. Žádné z těchto míst není natolik vysoké, aby se mohlo honosit přízviskem „nejvyšší místo Prahy“. To leží až na západní hranici hlavního města a je jím většině lidí neznámý Teleček. Vyvýšeninu Teleček (399 m n. m.) objevíte nedaleko katastrálního území Sobín (v městské části Praha - Zličín) a území obce Chrášťany, v neosídlené lokalitě. Pro zajímavost, druhé místo v pražském výškovém klání zaujímá Bílá Hora (381 m n. m.), třetí je Ládví (359 m n.m.). Následují Petřín, Děvín, Vítkov a Vyšehrad.
Máte pocit, že jste už kdesi za Prahou, když si jedete prohlédnout první panelový dům v metropoli. Stojí v Ďáblicích, v ulici U Prefy. Je v něm dvanáct bytových jednotek 3+1, každá o velikosti téměř 100 metrů čtverečních. Pro jeho stavbu byl vyvinut nový konstrukční systém, takzvaný skeletopanel. První panelák v Praze měl ale taky spoustu nedostatků. Všude zatékalo, v krajních bytech se voda na panelech srážela a vytvářela se tam plíseň. V domě byl malý tlak vody, v prvním a druhém patře tekla jen zřídka. Nízký, třípodlažní panelový dům se začal stavět v roce 1953. Oproti pozdějším panelákům se lišil tím, že neměl plochou, ale sedlovou střechu s mírným sklonem, s ozdobnou římsou a panely kryla omítka.
Až začátkem 20. století byla odkryta sgrafita na gotickém domě, který se díky nim často objevuje na fotografiích turistů. Dům U Minuty na Staroměstském náměstí je součástí komplexu Staroměstské radnice. V 18. století tady fungovala lékárna. Tehdy se dům jmenoval U Bílého lva. A lékárna tu byla až do roku 1850. Domovní znamení, plastika lva, zdobí nároží domu dodnes. Pozdější název U Minuty získal dům patrně díky skladu a prodejně tabáku zde umístěné. Byl to takzvaný minutový prodej, netrvalo ani minutku a byli jste obslouženi. V dětství v domě U Minuty (který je chráněn jako kulturní památka České republiky) s rodiči bydlel Franz Kafka.
Odvysílané díly si můžete poslechnout v našem archivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
